Zprávy z Dublinu od praktikantek

28.11.2022 - 09:36

Albena Paskaleva

Po dvouhodinovém letu, který měl zpoždění a nebyl úplně nejpříjemnější, jsme přistály v Dublinu. Řidič nás dovezl do rodiny, tu jsme si nemohly přát lepší, naši domácí jsou ve všem vstřícní a skvěle nám vaří.
Cesta do školky trvá autobusem hodinu, začínáme v 9.00. V mé třídě začíná ráno volnou hrou s Montessori pomůckami, pak se jde podle možností buď ven na hřiště, které vypadá jako oplocený chodník, a nebo na vnitřní hřiště. Po hřišti následuje svačina, ke které mají děti vždy pouze ovoce. Po svačině probíhá komunikační kroužek, ve kterém si zazpíváme uvítací písničku, řekneme si, jaký je den, datum a počasí. Podle tématu týdne se pro děti připraví aktivita, výtvarná, pracovní nebo v podobě experimentu. Po aktivitě si volně hrají. Ve 12 hodin děti odchází domů a já mám hodinovou pauzu na oběd. Odpoledne se má třída mění ve družinu, která je většinou od 14.00, do té doby pomáhám u Káti ve třídě.
Dublin je vážně krásné město a jsme moc rády, že jsme se mohly podívat zrovna sem.   

 

Kateřina Sýkorová

Cesta do Dublinu byla dlouhá a náročná. Z letu jsem měla velké obavy. Díky hodinovému zpoždění letadla, mlze, která by se dala krájet, a holčičce, která mi v průběhu letu zvracela za zády, na svůj první let nikdy nezapomenu.

První týden v Dublinu proběhl nad moje očekávání. Rodina, ve které s Albou bydlíme, je velmi přátelská a snaží se nám ve všem vyhovět. Připravují nám výborné večeře a starají se o nás.

Školka je moderně vybavená a je zde opravdu krásné prostředí. Pozoruji mnoho odlišností oproti Česku. Například se zde děti vůbec nepřezouvají ani nepřevlékají, v čem přijdou, v tom jsou celý den ve školce. Zaujalo mě také, že v této školce pracuje mnoho mužů. Denní režim se od toho našeho také dost liší, převažuje zde volná hra a například do komunikačního kruhu se děti schází až odpoledne. Všichni jsou zde velmi přátelští a snaží se nám se vším pomoct.

Dublin je krásné, ale na můj vkus dost přelidněné město. Je tu mnoho památek a zajímavých míst. My už jsme například navštívily známý Poolbeg lighthouse, Trinity College, Spire of Dublin, Temple bar a mnoho dalších. Počasí nám opravdu přeje, pršelo nám tu zatím jenom jednou. Cesty po Dublinu nám zpříjemňují dvoupatrové autobusy. Irové jsou moc milí lidé, za všechno se omlouvají a děkují, dokonce i na autobusech, které pouze přejíždějí a nenabírají proto lidi, je napsáno „Sorry“.

Jsem ráda za tuto příležitost a ráda bych Dublin ještě v budoucnu navštívila.

 

Míša Nešporová

Zdravím z Dublinu! Nevěřili byste, jak jsou lidi z Irska milí, ať je 11 v noci nebo 6 ráno. Vždycky se na Vás usmějí, a hned máte hezčí den. Moje rodina je hrozně super,  hnedka první den jsem si připadala velmi příjemně. Trochu mě zaskočila irská angličtina, ale po pár hodinách jsem si zvykla. Myslím si, že to bylo hlavně proto, že jsem se ji snažila napodobit.

Školky v Irsku fungují trošku jinak; jelikož mají maminky kratší mateřskou dovolenou, můžete se ve školce setkat s poměrně malými dětmi. Každopádně moje školka je pro děti od 1 roku do 4 let. Je rozdělena do čtyř skupin podle věku. Tím pádem se s dětmi pracuje trochu jinak a mají harmonogram uzpůsobeny podle zralosti děti. Nebudu lhát, je to trošku blázinec a vím, že většina z Vás si to nedokáže úplně představit, ale u těch nejmenší to funguje zhruba takto: výměna plenky, svačina, pár minut se skládačkou, plenky, oběd, spánek. Naopak u starších je to trochu edukačně zajímavější: hra s určitou hračkou, svačina, Montessori chvilka, circle time, aktivity na dvorku (cca velké jako půlka třídy ve škole), oběd, meditace, vyrábění, aktivity na dvorku, hra s určitou hračkou. Za těch pár dní jsem byla ve všech skupinách, což mi přijde velmi praktické, vůbec Vás totiž neomrzí aktivity ani děti. Všechny si zamilujete a nikdo vás nestihne naštvat. Ale školku, kam docházím, jsem si moc oblíbila. Už teď vím, že bych si všechny děti i učitelky sbalila sebou do kufru. 

Jako první mě asi zaskočilo, že děti jsou samy od sebe hrozně motivované, možná to je také proto, že s učitelkou mají velmi kamarádský vztah a rádi ji poslouchají a rády se s ní učí nové věci. Další odlišná věc je, že děti dostanou jeden box se skládačkami a musí se o ně rozdělit, poté mají Montesorri chvilku, kdy si samy mohou vybrat, s čím si budou hrát. Učitelky jsou hrozně fajn, zajímají se o nás, probíráme často rozdíly mezi Irskem a ČR.

 

Celý projekt je hodně komplexní, lhala bych, kdybych řekla, že školka je to jediné a nejlepší, co jsem zde viděla. Centrum Dublinu je moc krásné. Díky tomu, že jsem si domluvila, že ve školce začínáme o hodinu dřív, můžeme také skončit o hodinu dřív, než se udělá úplná tma. Každý den navštívím alespoň jedno zajímavé místo v centru Dublinu. Cesta do školky trvá cca hodinu a půl a i zpět domů,  proto se moc věcí během týdne dělat nedá, ale kdo mě zná ví, že jsem trochu neposeda a jedno kafe navíc ještě nikomu neuškodilo, že?

Víkend, aneb jeď tam, kam se v týdnu nedostaneš. Musím říct, že celý víkend jsem se nezastavila, Howth, Poolbeg Lighthouse, Botanic Gardens, centrum Dublinu, ochutnávka Guinnesse, typická irská hudba.  Jinak řečeno, byl to velmi perný víkend. 

Na závěr pár bodů "moje zajímavosti"

-Semafor je tu nekonečný, občas mám pocit, že ty barvy mají obráceně. 

- Autobusová doprava není tak šílená, Google vám řekne všechno. 

- Možná v Čechách máte sníh a je Vám zima. V Irsku se otužíte, i když nechcete. 

- Když tu prší, nevytahujte deštník! Mně se zlomil hned při prvním dešti. 

- Podle jména nemusíte správně odhadnout pohlaví. Hned první den jsem tři děti tipla

   špatně. 

- Věci, které si v sobotu ráno dáte do pracky, v pondělí nesmíte potřebovat (sušení prádla trvá cca 2 dny) 

- Irsko je krásně země! Neváhejte s rozhodováním a jeďte! 

Díky, že můžeme! 

S pozdravem, 

Míša 

 

Šárka Vrátná - Dublin & já

Ve 2. ročníku VOŠ pedagogické školy jsem se rozhodla vycestovat do Irska, a to konkrétně na tři týdny do Dublinu. Mým cílem bylo vyzkoušet si praxi role učitele v zahraničí. Program Erasmus+ mi tento,,sen’’pomohl zrealizovat. Věděla jsem, že touto zkušeností nemohu nic ztratit, tak jsem se rozhodla do toho jít. Agentura ADC se  postarala o ubytování a pracovní stáže v mateřských školách. V případě, že by byl jakýkoliv problém, vím, na koho se obrátit.

Svoji praxi vykonávám v soukromé Montessori školce Chestnut Daycare LTD, do které jezdím hodinu a půl. Jezdíme se spolužačkou přes dublinské centrum, takže tam každý den samozřejmě zavítáme a „výletíme“, abychom co nejvíce poznaly město! Ve školce jsme od 9:00-15:00 hod. Řekla bych, že dublinské preprimární vzdělávání je výrazně odlišné oproti našemu. Děti nemají daný striktní režim dne, ale přizpůsobují ho každodennímu dění ve školce. Důvodem může být např. že p. učitelka potřebuje uklidit učebnu, tak se jde s dětmi ven (ANO, není zde uklízečka), nevyzpytatelné počasí, spojené třídy, protože přišlo málo dětí atd. V jedné třídě je mnohem méně dětí (počty se pohybují od 5 do 15).

Učitelky jsou mnohem více hlasitější a neustále se usmívají. Dále máme i speciální paní na stretching s dětmi a i jinou paní, která vede hudební kroužek, což jsou i další výdaje pro rodiče.

Definice Montessori u nás znamená, že děti si vezmou jakoukoliv hru z poličky. Vzápětí si sednou ke stolu nebo vezmou podložku a hrají si na zemi. Učitelka jim nesmí pomáhat, protože děti přesně ví, co mají dělat. Někdy chtějí pomoci, ale je to převážně z důvodu, že chtějí mít u sebe dospělého.

Pokud bude chtít pomoct Lucy s Downovým syndromem, tak je to jiné. Jsou činnosti, u kterých ji prostě pomůžeme, ale pak ji zase necháme a neradíme. Lucy vyloženě lpí na fyzickém kontaktu, takže pokud potřebujete od někoho obejmout, jdete za ní. Zajímavostí je, že je vychytralá, a to se projevuje například i tak, že využívá svého neodolatelného úsměvu, aby jí procházely různé věci.

Všimla jsem si, že všichny děti ve školce se přátelí a netvoří,,sociální vrstvy’’. Pokud se něco děje, tak učitelka může dítě obejmout, pohladit po hlavě či dát i pusinky na tvářičky. Řekla bych, že děti tu jsou mnohem více uvolněněné a nebojí se projevovat své emoce. Myslím, že se shodnu se všemi spolužačkami, že vám děti extrémně rychle přirostou k srdci. Jednou mi například byla zima ve třídě, protože se tam dost větrá kvůli prevenci před covidem, a měla jsem bundu. Děti se mě ptaly, proč ji mám, a když jsem řekla, že mi je zima, tak mě začaly zahřívat. V tu chvíli jsem oněměla a říkala si, že toto by se u nás nikdy nestalo.

Celkově Irové jsou nesmírně hodní a neustále tu slyšítě slovíčka: sorry, thank you, excuse me. Je tu přátelská rodinná atmosféra a my dokonce již od 20. listopadu máme i vánoční stromeček a postavu Santy v lidské velikosti. V našem krásném baráčku bydlí i Zora, která pochází z Kamerunu a studuje zde právo na vysoké škole. Bydlíme 2 km od oceánu, takže plán na sobotu byl vskutku jasný.

Miluju to tu!