Historie školy

  • Historie školy

    14.03.2007 - 00:00

    Litomyšlské Paedagogium se pyšní již staletou historií a její počátky sahají až do habsburské monarchie.

    Do roku 1905 vychovávaly v českých zemích budoucí učitelky pouze dva státní ústavy, v Praze a Brně a několik klášterních škol, které však nesplňovaly požadavky na moderní vzdělávání učitelek. Navíc studium na nich bylo finančně nákladné.

    5. ledna 1905 se zástupci Spolku českého učitelstva na Litomyšlsku dohodli se starostou města Litomyšle na zásadách pro zřízení nového ústavu pro vzdělávání učitelek, v němž by studium bylo levnější a především pokrokové.
    Během jara procházel návrh schvalovacím řízením u Zemského ústředního spolku Jednot učitelských v Království českém a byl jmenován přípravný výbor pro založení ústavu.

    18. června 1905 se poprvé sešlo kuratorium ústavu, jehož předsedou se stal starosta Laub, který škole prozatímně půjčil dvě místnosti v budově bývalých reálných škol.

    1. září 1905 vydalo „C.K. ministerstvo kultu a výchovy“ povolení ke zřízení nového litomyšlského soukromého ústavu pro vzdělávání učitelek. Prvním ředitelem školy byl jmenován Josef Táborek.

    27.-30. září 1905 se konaly přijímací zkoušky, při nichž bylo vybráno 40 nejlepších uchazeček.

    3. října 1905 bylo zahájeno vyučování v prozatímních prostorách. Městu pak bylo uloženo postarat se o vhodnou budovu pro nově založený ústav.

    16. září 1907 se slavnostně otevřely pro studentky učitelského ústavu a žáky obecné měšťanské školy dveře nové výstavné budovy v novorenesančním stylu, postavené podle projektu renomované pražské firmy Reiter a Štěpán. Spolu se Smetanovým domem a pomníkem Janu Amosu Komenskému dala vzniknout novému modernímu prostranství v Litomyšli.

    10. února 1909 škola dostala právo veřejnosti, čímž byly její absolventky postaveny na roveň studentkám ústavů státních.
    Po letech útrap a stagnace v době 1. světové války se po roce 1918 Paedagogium znovu stalo předmětem zájmu veřejnosti. Bylo tomu tak především díky působení jeho tehdejšího ředitele Oldřicha Šťastného (ve funkci byl v letech 1917-1937). Byl oblíbeným pedagogem, schopným organizátorem školních i veřejných akcí a respektovaným ředitelem. Škola si získala přízeň obyvatel Litomyšle i širokého okolí.
    V roce 1919 se ústav stal koedukačním, neboť přijímal ke studiu také chlapce.

    25. ledna 1921 byla škola zestátněna a přijala název Koedukační ústav učitelský v Litomyšli.
    Nezapomenutelnou událostí pro studenty, učitele a obyvatele Litomyšle byla jistě návštěva Tomáše Garrigua Masaryka. Prezident „Osvoboditel“ navštívil školu v roce 1929 při příležitosti Krajinské výstavy východních Čech v Litomyšli. Život rozvíjející se školy byl přerušen nacistickou okupací v roce 1939. Nebyl již otevřen 1. ročník. Byly upraveny učební osnovy ve prospěch německého jazyka a nacisticky pojatých dějin Německa.

    Roku 1942 začala likvidace ústavu. Nebyl zájem o výchovu českých učitelů. Budova zůstala hospodářské a hospodyňské škole a později sloužila jako vojenská nemocnice.
    Po osvobození se budova, celkem nepoškozená, vrátila opět školním účelům. Zničené vnitřní zařízení a sbírky bylo nutné obnovit.

    Již v roce 1945 vláda rozhodla o nutnosti vysokoškolského vzdělání pro učitele. Nedostatek učitelů po válce se však musel řešit dočasnými opatřeními.

    Od roku 1946 se litomyšlské Paedagogium stalo pobočkou Státního koedukačního ústavu v Chrudimi, který vychovával učitele národních škol, až do roku 1948, kdy skončilo jeho poslání. Budovu, sbírky a vnitřní zařízení školy převzalo město Litomyšl.

    Nová kapitola školy začíná roku 1950, kdy bylo ministerstvem školství zřízeno v Litomyšli Pedagogické gymnázium pro vzdělávání učitelek mateřských škol. Učily se v budově litomyšlského gymnázia.

    Do svého původního sídla se škola vrací v roce 1952, v témže roce přijala nový název - Pedagogická škola pro vzdělávání učitelek mateřských škol Dr. Zdeňka Nejedlého (litomyšlský rodák, hudební a literární kritik, toho času náměstek předsedy vlády).

    50. letech škola několikrát musela reagovat na změny ve školském zákoně, měnily se studijní obory a způsoby ukončení studia.

    Až v roce 1964 se na litomyšlské pedagogické škole ustálily dva tradiční obory, které bylo na škole možné studovat až do počátku devadesátých let - Učitelství pro mateřské školy a Vychovatelství.

    V roce 1984 došlo k nečekané události, kdy rozvodněná řeka Loučná zaplavila Smetanovo náměstí a s ním také suterény školy. Způsobila mnoho škod a na čas ochromila vyučování.
    Ve stejném roce byl uveden do provozu nový domov mládeže na Černé hoře. Škola tedy spolu se „starým internátem“ v bývalé piaristické koleji, kde také byla školní jídelna, disponovala dvěma ubytovacími zařízeními.

    Od 1. září 1992 byla zavedena nová koncepce vlastního vzdělávacího programu – Pedagogika volného času, který sdružuje přípravu učitelů mateřských škol a vychovatelů a vyučuje se ve formě středoškolského i pomaturitního studia.

    V letech 1995 (při příležitosti oslav 90. výročí založení školy)a 1996 navštívil naši školu tehdejší ministr školství ing. Ivan Pilip.

    Statut vyšší odborné školy udělilo pedagogické škole Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR 3. září 1996.
    Od této doby škola existuje pod novým názvem: Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola, Litomyšl, Komenského nám. 22. Na VOŠ je schválen obor Pedagogika specifických činností ve volném čase a škola se tak stává jedinou VOŠ v ČR, kde se mohou vzdělávat budoucí pedagogové.
    Téhož roku byla škola na základě projektu „Pedagogická interpretace Úmluvy o právech dítěte“ zařazena do systému přidružených škol UNESCO.

    V roce 2000 byl obor Pedagogika specifických činností ve volném čase na VOŠ upraven do moderního systému modulové výuky s platností od 1. 9. 2001. Studenti si mohou vybrat mezi zaměřeními Pedagogika volného času, Předškolní pedagogika a Speciální pedagogika.

    září 2002 se začal vyučovat další středoškolský obor – Pedagogické lyceum.

    Významnou událostí roku 2003 bylo slavnostní otevření nové části domova mládeže na Černé hoře, která je moderním stravovacím, ubytovacím a volnočasovým centrem. Budova je dílem známého brněnského architekta Aleše Buriana a přiřadila se k pozoruhodným novodobým stavebním projektům v Litomyšli.

    Rok 2005 byl ve znamení oslav 100. výročí založení Paedagogia v Litomyšli, k němuž se vázalo mnoho kulturních a společenských akcí.

     

  • Historie školy

    10.03.2007 - 00:00