Beseda Eriky Bezdíčkové pro studenty pedagogické školy

17.03.2017 - 08:58

Studenty zaujala vyprávěním, jejich srdce pak získala svojí laskavostí

Pedagogická škola v Litomyšli uvítala v těchto dnech na besedě se studenty vzácného hosta, paní Eriku Bezdíčkovou, pamětníci hrůz 2. světové války, která co znamená holocaust nikoli na papíře, ale v reálném životě, zažila na vlastní kůži. Drobná žena přes pohnutý osud kolem sebe šíří auru laskavosti a neuvěřitelné směsice šarmu, energie a naděje. Jen v pohledu usměvavých očí se kdesi vzadu zrcadlí zraněná, rozbolavělá duše. „Nedokážu se již radovat,“ přiznává mladým lidem a vlastně se ani není co divit. To málo, co stihla během besedy o svém životě, pobytu v koncentračním táboře Osvětim, o pobytu v pracovních táborech, setkání s Josefem Mengelem, pochodu smrti a dalších útrapách sdělit, šokovalo i jinak bezstarostnou mládež.
O svém pohnutém osudu dlouho mlčela. „Ani svým dětem jsem nic neřekla, až v dospělosti jsme společně navštívili Osvětim a tam jsem jim o své minulosti vyprávěla,“ konstatuje Erika Bezdíčková a přiznává, že jsou zážitky, se kterými se nikdy nikomu nesvěřila. Zůstávají uzamčené v jejich vzpomínkách. „Když se mě moje děti ptaly na vytetované číslo na předloktí, řekla jsem, že dnes má tetování každý druhý, v době mého mládí to bylo neobvyklé,“ s humorem a nadhledem sobě vlastním vyprávěla, jak se urputně léta vyhýbala informacím o své minulosti i před svými vlastními dětmi s odkazem na „bujará a nespoutaná“ léta svého mládí. Smích, který následně místností ze strany studentů zazněl, byl znamením respektu ze strany posluchačů, jak zcela lidsky, pohotově a aktuálně dokázala svým ratolestem na zvídavý dotaz odpovědět. Až s odstupem času byla Erika Bezdíčková schopná sepsat své životní peripetie a vznikla tak autobiografická kniha Moje dlouhé mlčení. V současnosti chystá k vydání další knihu s názvem Těžký úděl. Na závěr besedy se uskutečnila malá autogramiáda, kde Erika Bezdíčková studentům podepisovala svoji autobiografii. Zájem ze strany mladých lidí byl tak velký, že těm, na které se nedostalo, přislíbila knihu i s vlastnoručním podpisem doručit dodatečně.

Erika Bezdíčková se narodila v Žilině do středostavovské židovské rodiny. Na udání sousedů byla rodina v roce 1944 zatčena Hlinkovou gardou a předposledním transportem deportována do Osvětimi. Rodiče zde zahynuli. I v poválečném období byla perzekuována, přesto se jí však podařilo stát se významnou publicistkou a respektovanou osobností kulturního života v Československu, které si vážili všichni, jež si zachovali v období komunistického režimu rovnou páteř. Erika Bezdíčková získala prestižní ocenění nadace Charty 77 „Senior roku 2015“. Smyslem ocenění je podpořit seniory jako významnou část naší společnosti a zdůraznit jejich výjimečné výkony, počiny a práci.

Zuzana Fruniová