Díky grantu z programu Erasmus+ mohlo i v letošním roce šest studentek VOŠ strávit 3 týdny zahraniční praxe v Dublinu. Stáže se konaly od 10.3. do 1.4.2023 a děvčata se s námi již během pobytu podělila o své první zážitky, jak pracovní, tak i cestovatelské. Viz dopisy níže.
Pokud máte zájem dozvědět se o jejich zkušenostech přímo od nich a případně jim položit dotazy, neváhejte a navštivte jedno ze tří prezenčních setkání, kde nám naše stážistky nasdílejí své poznatky a dojmy z irských předškolních zařízení. Na každém setkání se s Vámi o zážitky podělí dvě studentky, setkání potrvají 45 minut.
Tyto semináře se uskuteční vždy na učebně č. 43 v následujících termínech:
2.5. v 10:50 hod
4.5. ve 12:35 hod
5.5. v 10:50 hod
Všichni studenti, žáci, pedagogové i odborná veřejnost jsou srdečně zváni.
Zdravím Vás všechny z Irska,
máme se tady moc fajn, jediná špatná zpráva je, že nám tady skoro pořád prší, ale to nám samozřejmě nebrání v tom, abychom se někam nevydaly na výlet. Hned v pátek, co jsme přiletěly jsme se snažily rychle zorientovat, jak dostat na hotel, kde jsme byly ubytované celý víkend, než si nás v neděli vyzvedl taxík a rozvezl nás do rodin.
Během prvního víkendu jsme si s paní učitelkou Flídrovou prošly město a všechno nám vysvětlila, co a jak tady funguje. V neděli jsme se s paní učitelkou rozloučily u hotelu, odkud pak následoval rozvoz do rodin. Z rodin jsme měly všechny strach, ale nakonec jsme měly štěstí a dostaly jsme milou paní, která bydlí v krásném domě, má tři děti, které jsou našeho věku. Dělá nám dobré večeře. Snídaně jsou taky dobré, ale jsou sladké a pořád stejné, proto jsme vždycky rády za toast a máslo. To si snídani opravdu vychutnáme. Na výletě jsme navštívily krásné město Howth, které je nedaleko od centra. Trinity College, což je místní univerzita a Poolbeg Lighthouse jsou také moc hezká místa. Po cestě na maják jsme ale byly nešťastné, že všude po cestě jsou odpadky a vypadalo to zanedbaně, jak skládka komunálního odpadu. Cestu jsme musely podniknout pěšky, protože tam nejezdí MHD.
S výlety jsme samozřejmě ještě neskončily a spousta památek nás ještě čeká. Docela nás překvapilo, když jsme měly v plánu jít do kina a zeptaly jsme se za kolik by to bylo. Cena lístku se pohybuje kolem 13€. Také jsme si vyzkoušely místní pivo, ale za tu cenu nám jedno stačilo a stejně si myslím, že naše české pivo je 1000krát lepší.
Po prvním víkendu zde v úterý nastoupily na praxi do školek, ale než jsme jely, jak se říká naostro, tak jsme si v pondělí zkusily s děvčaty cestu, abychom se v úterý nikde neztratily, věděly, kde vystoupit a dojely druhý den na místo včas. Když jsem dorazila v úterý do školky, měla jsem ze začátku menší problém. Ze dveří vyšla nějaká paní a ta o mně vůbec nevěděla, že tam mám být na praxi, tak jsem trošku zkoprněla, ale naštěstí se všechno poměrně rychle vyřešilo. Během prvního týdne jsem si musela zvyknout na zdejší systém. V místních školkách si děti můžou dělat, co chtějí, nemají žádné řízené činnosti. Zdá se mi, jako by zde učitelky, byly pouze jako vychovatelky a jen děti hlídaly, aby se jim nic nestalo.
V prvním týdnu, kdy jsme začaly chodit do školky, jsme byly ve školce pouze 3 dny, protože v pátek 17. března následoval svátek svatého Patrika, který je pro všechny Iry hodně důležitý. Všichni jsou oblečení v zelené barvě, koná se pompézní průvod, který trvá asi 1,5h. V centru je také spousta hudby a tance. Jediné, co nás zarazilo, že se nesmí na ulicích pít alkohol.
Moc bych chtěla poděkovat své škole a Erasmu za tuto skvělou příležitost vycestovat do zahraničí a vyzkoušet si, jak to funguje ve školkách v jiných zemích. Díky téhle příležitosti jsem si mohla také potrénovat angličtinu a přestat se bát mluvit. Ještě jednou moc děkuji a těším se, co tady do konce svého pobytu ještě zažiji.
Zdravím Vás do Litomyšle, Kristýna Auerová
Ahoj z Dublinu!
Do Irska jsme odlétaly 10.3. z Prahy brzy ráno. Let byl klidný, společně jsme si hned měly co říct, tak to i rychle uteklo. Po příletu nás překvapil sníh už na letišti. Letiště bylo velice přehledné, ale shodly jsme se, že v Praze se nám líbí letiště více.
Před námi byl další úkol, dopravit se z letiště na Clayton Ballsbridge Hotel, kde jsme byly ubytované přes víkend. Koupily jsme si Leap card a vyrazily na autobus. Zorientovat se byl zpočátku problém, ale nakonec se to s pomocí paní učitelky Flídrové zvládlo dobře. V Irsku se jezdí vlevo, takže všechno je opačně, a tak jsme byly zpočátku zmatené. Hotel byl krásný, připomínal zámek. Víkend jsme strávily cestami po památkách i okolí a získaly jsme tak více času na prozkoumání města a orientaci v dopravě.
Se vzájemnou pomocí, pomocí Google Maps a hlavně s paní Flídrovou, jsme se rychle zorientovali a nebyl problém kamkoliv vyrazit.
Už za první víkend jsme toho stihly mnoho, např. Trinity College, Dublin Castle, Ha Penny Bridge, Spire of Dublin nebo Temple bar. Vyzkoušely jsme také pravou irskou snídani, Guinness v irské hospůdce a spoustu dalšího.
V neděli večer jsme už jely k rodinám, u kterých jsme ubytované. Dorazily jsme do krásné čtvrti Woodberry, kde bydlíme ve velkém rodinném domě u paní Martiny a její rodiny. S kamarádkami Kiki, Nikčou a Anet sdílíme patro, kde jsou dva pokoje a koupelna. Je to tu klidné, společnost nám tu dělá pejsek Zaya.
V úterý nás čekal první den ve školce a s tím i první překážky, vše se ale rychle vyřešilo. Školka byla pro nás všechny zpočátku šok, i když jsme byly připravené na to, že tu je jiný systém. Teď když jsem dané rozdíly zažila na vlastní kůži, tak vidím, že jsou ještě větší, než jsem si myslela. Skoro všechny školky tu jsou Montessori a jsou spojené s jeslemi. Vše tu probíhá volněji a pomaleji, přes to je ale podle mého názoru režim v Česku lepší. I když některé postupy se mi naopak líbí více zde.
Tři dny ve školce rychle utekly, i když se to zpočátku zdálo nekonečné. Zřejmě je to tím, že je režim ve školce velice volný a učitelky spíše jen dohlíží.
V pátek jsme vyrazily do centra oslavit den sv. Patrika. Byl to nezapomenutelný zážitek, všechno bylo v zelené, nazdobené ulice byly plné lidí v různých kostýmech a umělců, lidé tancovali a bavili se. Polední průvod byl krásný, plný zajímavých tanečních i hudebních skupin. Město jsme opustily až večer. Víkend jsme pak věnovaly delšímu výletu k majáku a do Phoenix parku.
Teď je před námi druhý týden.
První dojem ze začátku byl trochu rozpačitý, Dublin je na jednu stranu podobný například Praze, ale jisté rozdíly tu jsou. Je plný zajímavých uliček, tematických restaurací, hospůdek i obchodů a krásných budov.
Bylo pro mě nejdříve složité zvyknout si na častý déšť a střídání počasí. Rychle jsem si ale zvykla a už mi to ani nevadí.
Kateřina Lavruková
Dobrý den, zdravím z Dublinu! Naše cesta do Dublinu započala už 10.3. 2023 hned z rána kde na nás čekala na letišti pozitivně naladěná paní učitelka Flídrová. Po dvou hodinách letu jsme v pořádku a bez komplikací dorazily do Dublinu. Letěly jsme z důvodu levnějších letenek už v pátek místo neděle, přičemž jsme dva dny strávily v hotelu, poté nás taxíky rozvezly do rodin. První dny v Dublinu jsme s děvčaty a paní učitelkou využily naplno. Hned po příletu jsme vyrazily do hotelu, kde jsme jen odložily kufry a vyrazily na první procházku po Dublinu. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovaly, na jaké straně zastávky máme vůbec čekat, ale nakonec jsme na to přišly levou zadní. Vyrazily jsme do centra, kde jsme obešly památky jako Trinity College, Temple bar, Ha´Penny Bridge nebo také Dublin Castle. Druhý den nám bohužel celý den pršelo, a tak jsme vyrazily do Národní galerie a poté jsme jen tak chodily ulicemi a poznávaly Dublin. V neděli jsme s děvčaty a paní učitelkou vyrazily na Howth Head, krásný poloostrov, kde nám díky bohu vůbec nepršelo ale zato bylo hodně větrno. Strávily jsme tam skoro celý den a odpoledne jsme vyrazily zpět, abychom stihly taxík, který nás měl odvézt do rodin.
Naše rodina byla lehce překvapená, když jsme dorazily na místo, protože nás čekaly až trochu déle ale nakonec vše dobře dopadlo. Ohledně ubytování je pár pravidel, se kterými se úplně neztotožňujeme, ale respektujeme je a s každým dnem se nám tu bydlí lépe a lépe. Co se týče školky, tak s cestou nemám vůbec žádný problém, každý den jedu okolo 25 minut autobusem a 10 minut jdu pěšky, přičemž do centra to mám 20 minut autobusem. Moje školka se jmenuje Footprints Early Years. Školka má dvě místnosti, jedna z nich je pro děti se speciálními potřebami. Začíná se v 9 hodin kdy chodí děti od 2 do 5 let a probíhá předškolní péče a okolo dvanácté až půl jedné chodí domů. Dohromady mají ani ne 20 dětí a každý den jich chodí maximálně 10. Co můžu říct po pár dnech ve školce je, že se to vůbec nedá srovnávat s našimi českými školkami. Žádný denní režim nemají, celou dobu si jen hrají a učitelky na ně dávají pouze pozor, ven se chodí jen občas, a to zhruba na 20 minut, děti zde ani nechodí spát, takže jsou zhruba dvě a půl až tři hodiny ve školce a poté si pro ně přijdou rodiče a odchází domů. Po půl jedné chodí starší děti od 5 let do 12 a probíhá to na způsob školní družiny. Po příchodu do třídy si udělají domácí úkoly a poté mají volnou hru.
V pátek 17.3 byl den svatého Patrika, což je pro Iry největší svátek v roce. Je to statní svátek, tedy den volna a musím říct, že jsem velmi vděčná, že jsem ho mohla zažít přímo v Dublinu. Už v 11 hodin jsme vyrazily do centra, kde probíhal průvod. Ten začínal ve 12, ale bylo nám doporučeno vyrazit dříve. Průvod trval skoro hodinu a byl to neuvěřitelný zážitek a díky bohu se tento významný den obešel bez většího deště. Po skončení průvodu jsme zůstaly ve městě a nasávaly atmosféru Dublinu, kde bylo vše do zelena. V sobotu jsme vyrazily k červenému majáku neboli Poolbeg House, kdy nám naštěstí počasí také přálo ale bylo velmi větrno a víkend jsme zakončily tím, že jsme vyrazily do Botanické zahrady, která byla moc nádherná. Odpoledne jsme ještě stihly vycházku do Pheonix parku, což je největší park Evropy.
Nakonec chci dodat, že irské školky se vůbec v ničem nepodobají těm Českým a už teď mohu říci, že se mi u nás ve školkách líbí mnohem víc než v těch irských. Bezpochyby jsem ale velmi vděčná za tuto novou a zajímavou zkušenost, kterou mi Erasmus+ umožnil.
Aneta Verešpejová
POZDRAV Z DUBLINU
Naše šestičlenná skupinka děvčat, v čele s paní učitelkou Flídrovou, přiletěla do Dublinu již 10.3. Tedy o celé tři dny dříve, než nám začínala praxe. Letenky byly příliš drahé, a tak bylo výhodnější se od pátku do neděle ubytovat v hotelu. Hotel byl nejen krásný, ale i nedaleko centra. Což nám pomohlo, abychom tyto dny využily opravdu naplno.
Prošly jsme nejznámější místa v Dublinu, navštívily Národní galerii a nemohly jsme vynechat návštěvu irského pubu s ochutnávkou piva Guiness. Víkend jsme zakončily společným výletem na nádherný poloostrov Howth, který nás ohromil snad více než samotné hlavní město. Je to přímořské městečko, ve kterém se na každém rohu nachází rybí restaurace. Procházka kolem útesů nás sice fyzicky unavila, ale za to nabila pozitivní energií.
V neděli navečer si pro nás k hotelu přijel taxík, aby nás zavezl do našich dočasných domovů. S Anet jsme ubytované v krásné, klidné čtvrti na jihu Dublinu. V rodinném domě nás přivítala 5členná rodina, která po náročném dni byla z našeho brzkého příjezdu nemile překvapena. Negativní emoce nebyly jen na jejich straně. Jejich striktně nastavená pravidla nás začala značně omezovat už první den. Bylo náročné je přijmout a zařídit se podle nich. Další den se už naše hostitelská maminka vyspala do růžova, což změnilo celou situaci. Postupně jsme spolu začaly více komunikovat. Dostaly jsme například tip na další výlet, po práci nás chodí zdravit s otázkou, jaký jsme měly den, jestli je vše v pořádku a vždy přihodí nějaký vtípek, většinou na její osobu.
Moje školka, Jigsaw Childcare Centre se od mého dočasného domova nachází přibližně hodinu a půl jízdy autobusem a chůzí. I když jsem se hromadné dopravy v Dublinu bála, není to nakonec vůbec nic složitého. Školka je součástí rozlehlého komplexu Darndale Belcamp Village Centre. Je to centrum pro obyvatele tří místních částí. Kromě školky zde můžeme najít školu, prostory pro volnočasové aktivity, obchody a centrum zdravotní péče.
S českým předškolním školstvím to opravdu srovnávat nemohu. Navštěvuji třídu s dvanácti jedno až dvouletými dětmi. Jelikož jsou děti opravdu malé, neumí mluvit a dvě z nich ani chodit, něco jako řízené a pohybové činnosti tu neexistují. Děti si sem chodí pouze hrát, jíst a spát. Není tu žádný stálý režim a chování učitelek k dětem nejde popsat dvěma slovy. Učitelky jsou sice na děti milé, pořád je objímají, mazlí nebo pusinkují, ale nebojí se jim říct ne a ani zakřičet. Když děti nechtějí jíst nebo bezdůvodně brečí, doslova je odtáhnou do kouta se slovy: „Tady budeš, nebreč a žádné hračky.“
Co se mi ale na školce líbí je vybavenost. Mimo kmenové třídy tu mají společné vnitřní i venkovní hřiště, místnost s horolezeckou stěnou a trampolínou, výtvarnou třídu, a dokonce i relaxační místnost, kterou děti doslova zbožňují. Prostory školky se během dne s dětmi obchází podle nálady a volného prostoru v daných třídách. Jídlo dostávají v krátkých intervalech, ve velkých porcích a jídla jsou chutná a nutričně vyvážená.
Měly jsme štěstí, že jsme odcestovaly v tomto období. Vyskytla se nám totiž možnost oslavit s Iry jejich významný svátek svatého Patrika. Vyšly jsme tedy do ulic sledovat dlouhý slavnostní průvod a nasávat atmosféru do zelena zbarveného města. Dále jsme podnikly výlet k majáku Poolbeg, podívaly se do botanické zahrady a prošly Phoenix park za velmi deštivého počasí, na které si pořád nemohu zvyknout.
I tak už teď v půli pobytu mohu potvrdit, že Erasmus je obrovská zkušenost a zároveň zkouška. Během ní se člověk neposune pouze po stránce kariérní, ale i osobnostní a uvědomí si, že se vlastně v Česku nemáme vůbec špatně.
Veronika Ludvíková
Dne 10. března jsme se vydaly za dobrodružstvím do Irska. Brzy ráno jsme nasedly do letadla směr Dublin a po necelých třech hodinách jsme byly na místě. Let proběhl bez větších problémů a my tak mohly vyrazit směr hotel, kde jsme byly na tři dny ubytované. Ještě v pátek jsme si prošly centrum města, a tak jsme viděly i spoustu památek. Navštívily jsme O'Connell Street, kde se nachází Spire of Dublin - 121 metrů vysoký kužel, který je dominantou této ulice. Dále také most Ha'penny, Temple Bar a Trinity College. O víkendu jsme se postupně seznamovaly s cestováním po Dublinu, vyzkoušely jsme pravou irskou snídani, navštívily Muzeum moderního umění a nechybělo ani irské pivo Guinness. Kromě toho jsme jely vlakem na poloostrov Howth Head, kde jsme se prošly po útesech. V neděli večer jsme se již jely ubytovat do rodin. Paní domácí i celá její rodina nás mile přivítala a provedla jejich domem.
Pondělí jsme měly na rozkoukání, dořešení posledních věcí před nástupem do školky a také na vyzkoušení jízdy do jednotlivých školek. Mně cesta do školky trvá necelou hodinu. Začínám v 8:30 a odcházím v 16:30. Moje školka/jesle, Giraffe Childcare Blanchardstown, nabízí vzdělání pro děti od 12 měsíců do 5 let. Je zde 7 tříd, do kterých jsou děti rozděleny podle věku. Já se starám o děti ve třídě Madagascar Toddlers, kde jsou děti od 2 do 2,5 let. Každý den se snažíme dětem nabídnout různé aktivity – malování, tancování, zpívání, pobyt venku nebo velmi oblíbené vyrábění z modelíny. Děti jsou v tomto věku velmi akční a vynalézavé, takže se tu rozhodně nenudíme.
Měly jsme velké štěstí, že jsme v Dublinu byly právě na den sv. Patrika. V Irsku je to stejně důležitý svátek jako Vánoce. Sejde se celá rodina, jde se do centra na průvod nebo se na něj dívají v televizi a večer jdou na společnou večeři či na pivo. My jsme 17. března strávily sledováním průvodu a procházkou centrem města. Guinness nechyběl.
Druhý víkend jsme si udělaly výlet k majáku – Poolbeg Lighthouse. Byla to 16 km dlouhá procházka s výhledem na moře, při které jsme si do kapes posbíraly co nejvíc mušlí a kamínků z pláže. Mimo to jsme si udělaly piknik v Phoenix parku – největším městském parku v Evropě a pokoupily pár suvenýrů.
Počasí je kapitola sama o sobě. Člověk ráno vyjde z domu, je teplo, svítí sluníčko, zkrátka počasí na lehkou bundu. O pět minut později se spustí déšť, vítr vás málem odfoukne a slunce úplně zmizí. Proto je nutné u sebe mít neustále pláštěnku či nepromokavou bundu. Deštník tady vytáhnete jednou a on vám uletí. I když nám tu momentálně převažuje déšť, snažíme se, aby nám náladu nepokazil.
Nicola Koderová
Naše cesta z Prahy do Dublinu začala v pátek 10.3. v 6.50 a trvala něco okolo dvou a půl hodin. Let proběhl bez komplikací a v Irsku nás přivítalo slunečné počasí. Je skvělé, že jsme měly možnost přiletět už v pátek ráno a měly jsme tak víkend na to si tu všechno prohlédnout, podívat se na zajímavá místa a zjistit si dopravu do našich školek.
Hned po příletu jsme si na letišti koupily naše týdenní Leap Cards a jely se ubytovat do hotelu Clayton, kde jsme si nechaly zavazadla a vypravily se do centra Dublinu na jídlo a na prozkoumání okolí. Rozhodly jsme se zavítat i k Trinity College. Další den jsme se probudily do klasického irského počasí, to je počasí, kdy je zataženo a většinu času proprší. Z toho důvodu jsme vyrazily do Irish Museum Of Modern Art (IMMA) a večer zašly na vyhlášené irské pivo Guiness. V neděli jsme sedly na vlak a jely do Howth (předměstí Dublinu), kde jsme měly možnost si projít Cliff Walk, což je turistická trasa s nádherným výhledem. Když jsem se vrátily na hotel, sbalily jsme si věci a čekaly na odjezd do našich rodin.
Ve dveřích domu nás mile přivítala Martina, která nás ubytovala a seznámila nás s pravidly, která musíme po dobu našeho pobytu dodržovat. V pondělí jsme měly online schůzku a pak se každá z nás jela podívat ke své školce. Není vůbec těžké pochopit dopravu v Dublinu, ale zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na to, že tu auta jezdí vlevo, a ne vpravo jako tomu je u nás. Jezdí zde patrové autobusy a pokaždé když chcete nastoupit, nebo vystoupit, musíte dát řidiči znamení. Semafory jsou tu stejné jako u nás, až na to, že semafor pro chodce má také červenou, žlutou a zelenou barvu, tedy stejně jako semafor pro auta.
V rodině jsem ubytovaná se třemi dalšími studentkami naší školy. Každé ráno máme nachystanou snídani kdy si můžeme opéct toast a dát si cereálie s mlékem. Do školky si chystáme svačiny, protože Irové nemají za hlavní jídlo dne oběd, ale večeři.
Moje školka se nachází kousek od centra. Cesta ke školce mi zabere okolo 45-50 minut autobusem, a pak ještě asi 10 minut pěšky od zastávky. Školka, ve které jsem se nachází ve sportovním centru St. Catherine’s Sports Centre a jmenuje se Footprints Early Years. Dopoledne sem chodí děti od 2 do 4 let a odpoledne děti do 12 let. Nachází se zde pouze jedna třída. Děti tu mají více času pro volnou hru než děti v českých školkách. Učitelky s dětmi chodí na zahradu, anebo na umělé hřiště téměř za každého počasí, někdy na delší dobu a někdy jen na pár minut. Každé úterý mají děti cvičení na umělém hřišti. Učitelky dětem v průběhu dne dají na stůl ovoce a sušenky, na které si děti mohou namazat máslo a džem. Ve školce začínám v devět hodin ráno a končím ve čtyři hodiny odpoledne.
Jsem moc ráda, že jsme tu mohly být v Den svatého Patrika a zažít velkolepé oslavy na vlastní kůži. Sladily jsme se do irských barev a vyrazily do centra podívat se na průvod. Po průvodu jsme se šly projít po centru města a celá výzdoba i program byl to opravdu výjimečný zážitek.
Aneta Bachurová
